Klientům netykám

Jako hodně dalších lidí, i já jsem prošla fází, kdy jsem uvažovala o kariéře finančního poradce. Dokonce jsem u firmy absolvovala lákací vstupní školení, po kterém jsem ale byla označená za kverulanta, když jsem se rozhodla tuto kariérní (pro mě rozhodně slepou) uličku opustit. Ale na férovku přiznávám, že školení mi otevřelo oči, bylo hodně zaměřené na potenciál a na to, aby člověk věřil jak sobě, tak svému produktu. Je dobré z těch životních událostí a věcí, které jsme si přitáhli do života, to důležité a přínosné. Byť to bylo náborové školení u HVB 🤷‍♀️.

Tato fáze a vlastně celé téma finančního poradenství, a teď si uvědomuji, že se mi to "stalo" celkem 3x, toto lanaření, podporuje myšlenku, že první klienti jsou kamarádi.

K mé velké smůle jsem se zejména z počátku mého osobního poradenství touto poučkou snažila řídit.

Asi nemusím říkat, že jsem totálně pohořela.

Na svou obhajobu mohu říct, že já sama jsem chodila na terapie ke spolužačkám - nejdříve k té z VŠ a pak jsem se kouzlem přenesla k té ze základní školy. Takže mi to až tak divné nepřišlo, a zpětně bych osobně nevolila jinak, nepřišlo mi to nijak na překážku, a spolupráce s oběma pro mě byla klíčová pro můj další rozvoj.

Jenže - co je pro jednoho vonná růže, pro druhého může být plevel (aspoň věřím, že takové nějaké přísloví může existovat 😄).

Mezitím jsem absolvovala zakázky jiného typu, např. dokumentační, procesní, kde byl čas jen na ty korektní vztahy, žádné bratříčkování. Nicméně už tehdy jsem si při naprosto neplánovaném osobním rozhovoru potvrdila, že opravdu vidím "za" věci, vnímám informace a souvislosti a dokážu ukázat jinou perspektivu a cestu z problému ven.

Dokáži zprostředkovat informace, které pomohou situaci pochopit a zvládnout, a posunout se dál.

Zpětně si uvědomuji, že tyto "neplánované" situace se začaly nabalovat. A na mě se (obvykle při neformálním rozhovoru) obraceli lidé, se kterými jsem probírala psychický stav jejich dítěte a vliv druhého rodiče na něj, rozvoj podnikání a naceňování byznysu, to, jak se postavit k emocionální a psychické bouři, která se přes člověka přehnala, a mnohé další.

Zajímavé bylo, že to nikdy nebyli moji blízcí přátelé a kamarádi. Jsou to lidé, se kterými jsem měla snad by se dalo říct "vzdáleně přátelský vztah", vždycky když se vidíme, máme o čem mluvit, padli jsme si do oka. Jsou mi sympatičtí, a pravděpodobně i já jim.

Moji klienti jsou lidé

• se kterými jsme si vzájemně sympatičtí
• sdílíme alespoň v některých oblastech podobný náhled na život
  
• se kterými si netykám.